Pouhý rok od vypuštění znamenitého speed/powermetalového zápisu „Trapped!“ se v létě 1993 s předcházejícími dvanácti měsíci sešel a už tu byli němečtí nezmaři RAGE zase. Úplně je vidím. Nadskakující vzrušením, adrenalin pomalu stříkající až z uší a totálně nadržení na vydání nové řadové nahrávky, jako kdyby právě prodělali dlouhý, pětiletý studiový půst. Opak byl však pravdou - album „The Missing Link“ bylo od roku 1986 již sedmým v pořadí, což byl jev skutečně méně vídaný, obzvláště, když kovovou kvalitou na velmi vysoké úrovni se mohlo pochlubit i všech šest (respektive sedm, budeme-li počítat i předobdobí AVENGER) jeho dosavadních předchůdců.

RAGE jako kdyby se v té době vezli na mimořádně dlouhé inspirativní skluzavce, která ne a ne skončit, zatímco tempo se stávalo závratnějším a závratnějším. Tomu by ostatně odpovídala i malinko temnější a dravější příchuť „The Missing Link“, která se v porovnání s rok starými událostmi zdá být poněkud silovější, rychlejší a zkrátka jakoby ještě více „metalová“.

Výrazové prostředky skupiny byly ovšem bez ohledu na to již dávno jasně dány a Peter „Peavy“ Wagner by proto musel být blázen, kdyby chtěl na výkonu své tříhlavé metalové mašiny něco měnit. Chris Efthimiadis vládl své soupravě jistou a rytmicky vynalézavou rukou, Manni Schmidt na tom byl se svými šesti strunami prakticky totožně a vodopád nápadů, který se spolu s charismatickým zpěvem hrnul ze strojvůdce Peavyho, byl ještě stále velice živnou půdou pro ty nejoslavnější hudebně publicistické komentáře.

„Like A Firestorm, That Burns The Ground You´re Standing On, We´ll Feed The Firestorm“ („Firestorm“)

Každý slavný otvírák do jisté míry definuje příslušné album a nejinak tomu bylo i u „The Missing Link“, byť zde se situace drobně komplikovala v tom smyslu, že právě takové otvíráky zde byly hned dva. Jednak právě citovaná „Firestorm“, jednak v těsném závěsu za ní „Nevermore“, a obě ukazující kapelu v tak fantastickém autorském rozpoložení, že už to snad ani objektivně není možné lépe zvládnout. Mistrovské riffy, skvělá sóla, nezapomenutelný refrén a důraz jako rána pověstným Thorovým kladivem.

Ani dál však na albu nezbyl prostor pro jakékoliv hluché místo. Kam nakouknete, vyřítí se na vás originální RAGE, doširoka se rozhánějící pevně uchopenou powermetalovou kosou, jejímuž ostrému a lesklému břitu neunikne ani ten nejmenší klásek vaší pozornosti. Svižné skladby typu „Refuge“, „From The Underworld“ či „Raw Cares“ bijí na poplach jako zvony v poctivém thrillerovém bijáku, a ty pomalejší, střednětempé jako „The Pit And The Pendulum“, „Certain Days“ nebo titulní „The Missing Link“, zase koušou jako pomstychtivě naladěná zápřednice jedovatá. Není úniku, a když, tak jen zpět na samotný začátek alba, aby si to člověk celé mohl přehrát ještě jednou a znovu a znovu a... znovu.

Budeme-li zkrátka hledat alespoň nějakou drobnou kaňku na kráse „chybějícího článku“, nenajdeme ji. A jestli přece ano, pak nebude mít nic společného s jeho hudebním obsahem, ale s tím, co následovalo po vydání alba - to se totiž stalo labutí písní Manniho Schmidta, s jehož odchodem, bohužel, skončila jedna z nejslavnějších etap v dějinách metalového tělesa RAGE. Těm však ještě naštěstí není úplný konec (příští rok kapela rozjede oslavy třiceti let existence), takže se stále můžeme na leccos těšit a třeba se dočkáme i alba podobně silného, jako bylo právě „The Missing Link“. Kdo ví, cesty heavymetalového páně jsou přece jen nevyzpytatelné...